Hlavní stránka

Publicistika



Vladimír Franz

Magazín Lidových novin



14. října 2011

Nestačíš se divit, zajdešli do kteréhokoli knihkupectví nebo si pustíš televizi. Všude Hitler. Z polic se na nás valí tisícistránkové svazky. Hitlerovo mládí, sekretářky, jeho ponožky, spodky, košile, Hitler a děti a zvířata, architektura, jeho generálové a plukovníci a letadla, Hitlerovy peřiny, Hitler a hudba, jeho výlety, milenky, Hitler a Linec, Vídeň a Mnichov a... Každý týden vycházejí nové knihy. Zdá se, že Hitler je největší star 20.století, ostatně další pohlaváři třetí říše si taky nemusí stýskat. Stalin či Mao na tom nejsou zle, ale kam se hrabou. V minulých letech dokonce česká kritika hodnotila kvalitu divadelních inscenací podle toho, zda se v nich objevil Hitler. Kladeš si bezděčně otázku: To nikdo jiný ve 20. století nežil? Je nutno konat jen zlo a rošťárny, aby si tě lidi pamatovali? Což nežili takoví lidé jako M. Curie, A. Einstein, N. Bohr, A. Schweitzer, T. Mann, TGM, Gándhí a další a další? Fascinace zlem je, zdá se, v módě. Napapaný konzument se nechává rád šimrat po zádech. Nic se však nemá přehánět, jak známo, kdo s čím zachází... Tak mě napadá, že celý příští půlrok bude v televizi zasvěcen Heydrichovi. Že by největší Čech?

ČT2 – Sovětský svaz – laboratoř člověka zítřka; Prima – Paralelní lži; Nova Cinema – Síť.



7. října 2011

Za nádrží, která neslouží jenom hasičům, rozložil ručník a svlékl se do naha. Všiml si, že na asfaltových deskách, přes něž příležitostně teče voda, aby se lépe ohřála, jsou skvrny barev od jeho loňského malování: slunce, sníh, deště – a akvarlové barvy drží, to je, pane, kvalita. Ležel se zavřenýma očima, poslouchal šustot padajícího listí, občas zabzučela moucha, před očima mu běhaly oranžové mžitky. Slunce pálilo. I se zavřenýma očima dokázal odhadnout úhlový rozdíl, kdepak, tohle není žádný červen, přestože vedro je skoro nesnesitelné... Otevřel oči a vstal. Modrofialovým prostorem plulo babí léto, letadla psala na nebe, dokvétaly pcháče, kakost, břízy byly mdlé – čas myší. Hladina stála nehnutě, občas se dotkla šídla. Tentam je čas, kdy vlaštovky pily přímo za letu a co chvíli bylo třeba zachránit topící se včelu. V průzračné vodě (k podzimu se vždycky vyklidní) potápníci stěhují ke dnu vzduch, elegantně vlaje pijavice, pod schůdky zahlédl splešťuli (dobrý pseudonym pro básnířku či zpěvačku). Ledový pramen z lesa napájí bazén. Ale nad hlavou horké a krátké slunce. Bylo 2. října. Vstoupil do vody... ČT1: Příběhy slavných – K. Vlach, Nova: Expozitura 6, Nova Cinema: Růžový cadillac.



30. září 2011

Každotýdenní trénink. Povinnost. Tak jako Bach musel mít připravenu na každý týden jednu kantátu. Zde ovšem malinké kamínky...

Průvody plavých dní provázejí Pannu na cestě k Vahám, čápi už jsou pryč, na podhajních lukách kvetou ocúny, babí léto se zvolna mění v podzim. V parcích padají z kaštanů telátka a děti z nich vyrábějí housenkovité figurky. Tenhle text nese číslo 52 – uběhl tedy celý rok "doporučení". No, doporučení... Těžké, když se na televizi skoro nekoukám, je však dobré vyzkoušet si nejrůznější způsoby uvažování či dělení, navíc v přesně určeném rozsahu.

Úkol. Protiúkol. Co tě nazabije... Tak tedy: Seifi, borgesovská povídka, horolezecké texty, bajky, ironie, retro, polemiky, upozornění – lecčeho jsem se dotknul, pod záminkou rubriky lehce poloutajné, kdy ani nevím, zda ji někdo čte. Inu, drobná práce... Ale jestli se někdo domnívá, že je zameteno, uklizeno a že bude klid, mýlí se. Nebude!

ČT2, 20:00 Pravidla moštárny; 23:45 Kdyby...



23. září 2011

Na svazích Pancíře sbíráme houby. Z Bavorské Rudy letí zvuk zvonů, bojím se jisker v dlouhém tunelu pod Špičákem. Babetta šla do světa – nenávidím tu píseň. Zdá se mi, že jsem motýl – miluju tu píseň – jsou mi tři roky... Jiří Suchý slaví životní jubileum.

Neuvěřitelné. Půl století být neustále v centru dění, udržet si sílu i svěžest. Dar. Věru dlouhá cesta od iniciace Divadla Na Zábradlí přes Redutu k prvnímu Semaforu, nepolitickému politiku, co se přesně "trefilo", tvoříc a ovlivňujíc estetiku doby, znárodnělo. Schopnost oslovit kohokoli – to je taky dar –, přestože to některým veleduchům připadalo málo vznešené. Lámala se hůl. Přečasto, neměl to Suchý mnohdy jednoduché. Normalizace, Šlitrova smrt.

A pak zas štěstí ve spolupráci s F. Havlíkem, Kytice, Faust a taky přerod Jitky Molavcové ve velkého klauna. A opět vyhnání z ráje divadla, bloudění a sbírání nových sil – Pokušení sv. Antonína. Jiří Suchý je ve všem, na co sáhne, především básníkem. Texty, výtvarničina, film Nevěsta, hudba (nejslavnější semaforskou písní, vlastně národním majetkem, je bezesporu Pramínek vlasů). Šťastný Jiří Suchý!

ČT1: Přežít, ČT2 Heinrich Himmler a Fantomas kontra Scotland Yard.



16. září 2011

Plzeňská filharmonie objednala skladbu – monology sólového basbarytonu s orchestrem. No hurá! Po obřím katastrofickém kataklyzmatu se rozvíjí počáteční meditace zvolna přecházející v úzkost – jdeme pozpátku v čase. Vynoří se reminiscence. Groteska: Mužik honí medvěda – vlastně je to vlk z Jen počkej – v budově KGB, vyletí oknem a právě probíhá velká přehlídka na Rudém náměstí. Moc! A láska. I lítost. Sbírání hříbků a taky pionýrské putování po stopách slabomyslného Lenina listujícího ve slabikáři. Smysl pro povinnost. Šikana v kasárnách, předčítání poem, čekání v nekonečných frontách... Polární noc, hořící hory pneumatik a služba – ta nadevše. A všechno znovu míří ke katastrofě... Dvacet tisíc mil pod mořem? Ne. Ponorka Kursk – téma jako hrom! V Plzni však dělají, jen co musí. A proto nesehnali peníze ani na rozpis, přitom dotace jen tečou – Evropské město... Kdyby všichni dělali jen to, co musí, asi bychom dodnes žili v Dolních Věstonicích!

Mohl jsem mít 2. symfonii a Evropské město kultury světovou premiéru. Nebude nic. Škoda! A pak že kultůra... K čemu? ČT1, 20:00 Čapkovy kapsy; MGM, 14:00 Bílá velryba.



9. září 2011

ČT1, 23:40 S nasazením života; ČT2, 20:00 Mýty a fakta historie: Buddha a Prima, 22:45 60 sekund.

Masivní nárůst zhoubných chorob. A kráva Yvonne se konečně vrátila – E.T. go home, Lassie se vrací… Za jásotu celého Německa. Zase jedna z těch dobrých zpráv padající na olejovou hladinu trvale udržované drobné občanské nespokojenosti jako balzámek.

Měla štěstí, kráva, utekla jatkám. Dožije se blahobytu.

Nebude, aniž pořádně zabita, rozšmelcována na jatkách a předložena k hostině. Možná se dokonce stane i příští kancléřkou nebo o ní natočí alespoň biják s Angelinou Jolie v hlavní roli. A lidé? "Kdo se v pátek roznemůže, tomu žádnej nepomůže." Nedivte se. Všichni žerou jak zjednaní. Ale co vlastně? Tuny potravin impregnovaných pro delší výdrž i vzhled. Hory masa stresovaných zvířat – chalupník by koukal.

Ne, to nemůže dopadnout dobře. Organismus, kromě dědičnosti navíc ještě atakovaný civilizačním stresem, takový nápor prostě nezvládá. Dojíždíme na rozmařilost! Zde by patrně bylo na místě doporučit film Fastfood…



2. září 2011

Po zuřící noční bouři, která přemísťovala stromy, se ráno přivalila mlha. Tonuly kroky, hlasy i šustot padajícího listí. Horká mlha. Že pasáčci museli vysoko vyskakovat, jak je pálila půda pod nohama, a několika školákům jdoucím na první vyučování se dokonce vznítilo učivo v brašnách. Tropický podzim. K nevydržení. Utekl do jedné z úzkých vinohradských ulic – bylo tam přece jen chladněji – a zapadl do vrat rohového činžáku. Průjezdem se dostal do dvorků. Stál tam další dům, pak zase dvorky a konečně východ na ulici. Pod nohama mu proběhl pes. Otočil se za ním a všiml si něčeho podivného. Šel blíž, pozoroval tu věc z mnoha stran, vypadala jako plástev zaslepená mnoha žlutými plastovými víčky. Ta se náhle začala odklápět a z otvorů pod nimi vylézali rozespalí lidé. Holili se, oblékali a vtipkovali. To všecko za chůze.

Když chtěli něco říct, z úst jim namísto slov vyletovaly mouchy. Poznal, ač tam nikdy nebyl, že se ocitnul v Tokiu. Neustále se otáčel za proudícím davem, a tak se stalo, že zapomněl, kterým průjezdem se sem dostal. Čekala ho dlouhá a svízelná cesta zpět – víza, letadlo... Zkratky v prostoru a čase? Že to není možné? Je. Stává se. Může se to přihodit právě vám...

Nova, 20:00 Harry Potter a vězeň z Azkabanu; ČT2, 21:55 Šílení.



26. srpna 2011

Z Modravy přes Mlynářskou slať a Rokytu, dál vysokou travou Medvědí hory na Roklan, přes Blatný vrch na Luzný a konečně přes Mokrůvky či Březník zpět. Nebo bouřlivou nocí stráněmi proti Prášilskému jezeru na Riegel a potom v naprosté tmě Rokytskými slatěmi do Mádru. Necesty! Znám Šumavu slušně. Tu nezničenou – dokud ještě nebyla národním parkem, s jehož strážci jsi klábosil na Mrtvém luhu a žasl, jak málo vědí o tom, co mají střežit. Dvacet let se mlčelo, teď je náhle řev. A přitom se už dlouho o všem dobře ví. A kůrovec? Znal ho už Klostermann... Ne každý, kdo chce zabránit kalamitě, musí nutně toužit po akvaparku či sjezdovce – tak uvažují politikové. Jako u Foglara. A ekologie? To je skutečné politikum. Ne však u nás, kde Strana zelených ztratila téměř kredit. Kde je chyba? Milí ekologové. Kdepak jste byli, když se Šumava počala měnit v poušť? Copak jste dělali proti necitlivé zástavbě měst a městeček v lesích? Při proměně Železné Rudy v bordel a Prášil zrovna tak? A když se jednalo o radaru v Brdech či odkladišti jádra u Pačejova?

Teď máte šanci! Právě započalo rozdělování vojenských újezdů, zón zachovaných stejně jako kdysi Šumava. Buďte u toho, předjímejte! Neboť myslet dopředu a koncepčně je mnohem užitečnější než běhání s křížkem po funuse a překážení při úklidu!



19. srpna 2011

Byly dnové, kdy ses na svých potulkách Čechami mohl směle vykoupat kdekoli. "Ty české rybníky jsou stříbro slité," zpívá ve slavné básni Antonín Sova.

Bývávalo. Dnes se člověk většiny rybníků štítí. Máš pocit, jako bys přišel k septiku. Co se stalo? Jsme fajnovější? Možná... Domnívám se však, že na vině je především bezohlednost, s jakou se nyní s rybníky nakládá. Co nejvíc ryb! Zisk! A po nás potopa... Pryč jsou doby, kdy se dbalo na vzájemnou rovnováhu mezi ekologií a hospodářským užitkem. "Stříbro slité..." Podivná slitina, když se do vody denně vyklopí valník hnoje! Voda shnije, kapři tloustnou a dno stoupá. Pět metrů bahna, metr smrduté vody - a máš současný český rybník jako na dlani.

Ostatně, kdo by se s tím čistil, drahé je to. Netolický s Krčínem by koukali. Škoda, že tenkrát neměli náš moderní "nadhled", nemuseli bychom se nyní trmácet až do Egypta. Třeboň či Blatná by byly obklopeny super anti rybníky, tedy obrovskými pyramidami. Hnoje! Tak tedy: Jaképak koupání, nechť žije tlustý kapr! Nova Cinema, 20:00 Archanděl; 22:50 Šunka, šunka!



12. srpna 2011

MGM, 22:00 Eyes wide shut; ČT2, 00:15 2 dny v Paříži.

Jako prase v žitě... Mají to vlastně fajn, ta zvířata. Nemusejí běhat na nákup, strkat se ve frontách a dávat bacha na peněženku v nějakém nákupním centru. Občas přitrhne nouze – jako tuhle v zimě –, jinak jsou obklopena jídlem. Chcete to taky zkusit? – Volné pády, kolmé starty, prudké zatáčky. Vše v obrovské rychlosti. A před vámi kličkují malé kousky potravy. Jste-li vybaveni radarem, spíte hlavou dolů, jestli ne, máte hliněný byt kdesi nad chlévem. Nic? Tak jinak. Sváteční oběd. Ohromná porce! Potíž je, že vše musíte zmoci na jediné polknutí. Budete-li ale žít například v Nilu, oběd si necháte řádně vyhnít. Dobrou chuť! Zřejmě jsou na tom lépe například krávy, kozy nebo srnky. Celý den si pěkně pobíhají v trávě. Dovedete si ale představit, že bydlíte ve vepřu knedlu zelu? Anebo že se na tramvaj brodíte kilometrovou lagunou guláše? Nejhůř na tom budou asi červi. Život ve třicetimetrovém kusu masa by myslím mnoho lidí (o vegetariánech nemluvě) nelákal. A tasemnice? Bědný a fádní život ve vlhku a teple odpadu pod nějakou velkou restaurací. Taky ne? Dejte pokoj! Dobrá... Stůjme tedy řádně ve frontě (jsme lidé) na potraviny a přestaňme konečně závidět zvířatům jejich možnosti.



5. srpna 2011

Šumava a zejména její 1. zóna skoro zničená kůrovcem. Teď opět středem pozornosti… Zdá se mi, že směšujeme jablka a hrušky. Na jedné straně se mluví o ničemném hospodaření státních i vojenských lesů, Správy národního parku, pozemkového fondu… Inu, zločiny se dozajista dějí, kdyby nějaký kouzelník zařídil, že by v jediném okamžiku viseli všichni odpovědní, nebylo by to až tak od věci. Na straně druhé bohužel víme, že si zde příroda evidentně sama nepomůže. Škůdce se nezastyděl, lesy vesele umírají dál. Třeba konat! Stejně jako při kterékoli jiné epidemii.

Aktivisté hájí ekosystém pralesa. Dobrá, ale pralesa ze které doby? Poustevníka Vintíře, Karla Klostermanna, či pohraniční stráže? Přivazují se ke stromům a nevidí, že se lesy za pouhých dvacet let proměnily v negativ? Manifestovat bylo vždycky pohodlné. Udělali by daleko lépe, kdyby si jeden každý vzal rýč a vlastnoručně zasadil buk či jedličku. Chtějí-li ovšem Šumavě skutečně pomoct. Neboť v opačném případě vzniká pocit, že ochranu přírody pouze "předstírají", dělajíce si z ní politický nástroj i pohodlný byznys. Nevím, jak jinde v Evropě, ale u nás jsme se naučili chápat ekologii jako něco, co začíná tam, kde končí příroda.

ČT1: Posledních 24 hodin; ČT2: Haló, haló!, Alpha Dog.



29. července 2011

Pole, les, pole, rybník, les – vlastně blbá rovina. A přesto projede páteří mráz. Chození pěšinkami mrtvých, hledání ztraceného času? Třeboň! A všechny dávné prázdniny... Kdosi buší na okno, je noc. Na náměstí dav lidí, mávají nebi. Právě jsme přistáli na měsíci! Ráno. Na každé lampě křičí racek, kupuješ mlíko, v krámě je velký obraz jihočeské krajiny s čápem. A jako mléko voní voda ve džbánu a za zdí duní kroky lidí stoupajících na radniční věž. Přes náměstí se vleče hoteliér Havlíček, taky pan nadlesní – oba zvěčnil Werich v Čochtanovi, nepamatoval však na starého Pozdníčka. Převážel lodí přes rybník Svět. Za bouře vždycky uprostřed vypnul motor, řka: Teď se potopíme. Cháron. Anebo šestiprstý sv. Kryštof z jilského chrámu? Cesty! Přes aleje doutnajících dubů, anglickým parkem ke koupališti, kde do výskotu na klouzačkách zní pohřební dechovka, k tomu polední květáková polévka – Mahler! A navečer po hrázích na kole... Šplouchání vln, čírky, tesaříci. Sloup zastaveného žabího ticha nad rybníky – to po Chittussim nikdo neuměl. Vůně rybiny, heřmánku, mrvy a třezalek. Slepičí hory na obzoru. I věčné trojhřbetí hor Novohradských. Tam už se nemohlo, ale za nimi byl dozajista konec i počátek světa. Amarcord...

ČT2: S. Dalí – Kristus sv. Jana z Kříže, Milionářská bydlení: Londýn; Nova: Neříkej ani slovo.



22. července 2011

Jako v lidové baladě. Čin a vzápětí trest. Kdo tu knihu ukradne, tomu ruka upadne. Nalevo od vchodu pražského chrámu sv. Jakuba visí uschlá, roku 1400 uťatá zloději. Kolik se jen událo takových příběhů: Někdo něco okradl či nafackoval soše Krista... Dokonce i dědovi Toníka Adamů ze Šumavy ruka aspoň ochrnula, když vnuka, beznadějně stiženého vzteklinou, zabil sekerou. Boží úradek je nevyzpytatelný. Na pražském Uhelném trhu syn bývalého primátora zničil kašnu a přišel o ruku. Je to jistě tragédie a je třeba politovat, na druhou stranu však nelze mladíka stylizovat jen do role oběti. Mladická nerozvážnost! V 23 letech? A pak i mladická nerozvážnost musí mít své meze, jinak bychom v rámci špásu mohli třeba střílet důchodce na ulici. Nerozvážnost, nebo hrátky zlaté mládeže? Kdoví! V každém případě na Uhelném trhu nyní stojí torzo. Bývalo ve středověku zvykem, že rodina hříšníka nechala "na usmířenou" zbudovat kostel, kapli nebo křížek – dle svých možností. Snad na tom nejsme nyní hůře (mravně) než tehdy. A proto se ptáme, kdy pan bývalý primátor nechá opravit empírovou kašnu, která přežila války, revoluce i jiné pohromy, aby půltřetího století trpělivě čekala na jeho syna...

Magnolia (Nova Cinema, 22:00); Červený drak (Prima, 22:30).



15. července 2011

Karlovarský festival a Dožická traktoriáda. Začátek července. Ale já bych si přál, aby to bylo naopak – aby festival byl v Dožicích a po Karlových Varech jezdily traktory a různé jim podobné mrchy. Neboť aby nám svět nezevšedněl, je třeba postavit se občas na hlavu. Jenom si to představte: reportéři i fotografové, stativy zaklíněné v půlmetrové vrstvě bahna... A žádný červený koberec, jen to bláto, kterým se bosky brodí slavné herečky, střevíčky v ruce, aby je neutopily, dělají, jako by nic, a kynou napjatému davu, který je taky rád, že se nepropadl hlouběji než po kolena. A za nimi různí ti důležití pánové a dámy a taky pan prezident, usmívá se jako malé sluníčko, lakýrky si ovšem nesundal, takže nevíme, zda je vlastně ještě má... Všichni míří na slavnostní projekci do sálu hospody, kde právě rozsvítili petrolejky...

A ve Varech? Už jsou tady, plody dlouhých zimních večerů, kříženci trabantu, tahače a bicyklu, držící pohromadě trylkováním drozda i hrošími polibky. Krouží okolo kolonády, vše se třese, vzduchem létají oplatky i dlažba vytrhaná pluhy, otevírají se nové prameny, lid šílí: Fialový ďábel, Srpnová řiť, Nebezpečné torzo, Traktor X. Doležal, Smrtonosná pravidla...

Karlovarská traktoriáda! Zkuste se taky občas postavit na hlavu. Užasnete, co všechno znáte neznáte.



8. července 2011

Návštěvníci – ČT1, 20:00; Básník války – Nova Cinema, 23:40. Chtělo to průvan a časový skok. Ale zpod stolu se šířil puch, psi nedbale trávili oběd. Horko k zalknutí, čas stál a vzduch se ani nehnul... Pryč odtud! Kam? Pro začátek třeba do Domažlic. Psohlavci, kočičiny pod okny Němcové, Jindřich Jindřich, Baar, úmrtní město Vrchlického. Tedy antikvariát? Zrušen! Dobrá, tak Příbram. Těšíš se na vzorně vyvedený antikvariát, leč ten se náhle tiskne v koutku, stlačen okolní komerčností na žalostnou trosku. Jen oči pro pláč... Tedy do Zlína? Bože, to je dálka a benzin, který kromě nás v celé Evropě masivně zlevnil... Tak tedy Zlín a knihkupectví Archa. Svod všech možných nekomerčních knih vydávaných po celé republice. A...nic! Zrušeno, přemístěno, zmenšeno, neboť nájem je vysoký... Alespoň Plzeň, evropské město kultury? Antikvariáty bohudík trvají, ale obchod s klasickou hudbou – v evropském městě kultury – zrušen a nahrazen butikem se spodním prádlem. Co bychom taky nechtěli, když jsou Čechy konzervatoří Evropy... Čerpejme evropské fondy na kulturu! Pořádejme levné ohňostroje, natřeme lavičky v parku a zbytek ulijme třeba do Singapuru, ať si to někdo dohledá! Hlavně se však už vykašleme na věci související s kulturou a začněme se chovat "tržně"! Ráj je nadosah...



1. července 2011

Na ten rozhovor jsme se už dlouho chystali. Nakonec stačilo přeběhnout třezalkový palouk a mezi dubem a borovicí jsme ji objevili. Položili jsme pár otázek, tady jsou: "Pěkné místo. A o politiku se zajímáte? Co říkáte upálení Jana Husa?" – "Pfff..." – "No ano... A nezdá se vám, že si za to do jisté míry mohl sám?" – "Bng, pfff." – "Pak tedy asi média, napadá mě Zikmund řečený Šelma ryšavá (ČT2)." – "Krrrchs!" – "Já vám rozumím, ale nekřivdíme mu tak trochu? Co říkáte?" – "Blzg! Mžááá..." – "Ale takové už jsou prostě dějiny: Jeden hot a druhý čehý (ČT1). A často bývá příčinou náhoda, víte, takový ten obyčejný Dech života (Nova). Teď se zeptám na rovinu. Stojí za vším Edvard Munch: Výkřik (ČT2)? Anebo se všichni pořád dokola bojíme nepředvídatelných důsledků ,jakéhosi' Souboje titánů (Prima)? Na to mi odpovězte! Máte apartní klobouček..." – "Bžá, krchs... Blzg!" – "No ale..." – "Bng." – "Tak vám děkuji za rozhovor." Uf – a máme to z krku! Sami vidíte, že donutit houbu (už rostou) ke smysluplným odpovědím je mnohdy ještě náročnější než interview s modelkou. Nu což. Netřeba házet flintu do žita. A proto se v některém z příštích pokračování můžete těšit na Hovory s vosou.



24. června 2011

Od Narysova jihozápadním směrem otevírá se pohled na Šumavu. Vpředu kostel v Třebsku, kam každé ráno zašel na mši… Trávy krvácejí kumarinem, utkvění slunovratu… Madona se pláštěm dotkla lesů, ze sibiřských kosatců na Padrtích trčí desítky jeleních hlav, vysoký čas... Antonín Dvořák a jeho letní sídlo! V zelených vlasech Čech… A jak se každé ráno vracel z Třebska, chraň se ho rušit, sumíroval v hlavě dopolední práci. Jednou dorazil i Josef Suk. Pěšky. Z Křečovic. Na rande! Ale Dvořák, potvora, ho zamkl do altánu, kde Suk (ještě s O. Nedbalem) lopotil klavírní výtahy čerstvých mistrových skladeb určených Americe.

Svinská práce! Však taky v besídce zbyly "stopy". Vryté do dřeva. Vypráskané léto!

Zahrada a dům ve Vysoké? Ponechané tak!

Rovnou k nastěhování. Zuřil by však Dvořák, přímo za domem roste "podnikatelské zátiší". Nová Rusalka? Nechme toho… Bzučí uran. Dvořák a Suk se právě setkali s blízce rožmitálským J. J. Rybou. Rozpuštěni v borovicích, obilí, vrbovce i olších, nadhlavník kolmo obnažený! Strážci země? Dej pozor, nač šlapeš v dotýkané krajině, kde madona rozevírá plášť! Kde i kulové blesky jsou vejci hromsky nebeských slepic... Václav, ČT1, 21:00; Mayerling, ČT2, 20:00.



17. června 2011

Říkali jsme Praze: "Co ty, naše maličká, kdysi velkoryse rozvržená Karlem IV., to ti bohatě stačilo až do konce 19. století, kdy ses konečně přelila z těsné kotliny přes remízky a vinice, aby ses z ospalého zvířete proměnila v metropoli státu, město veliké, což v rámci hysterie či nervového záchvatu předpověděla už kněžna Libuše." Fiktivní kněžna nevěděla všechno. Ostatně ani Otec vlasti si dnešní dopravní situaci nedokázal představit. Není kudy projet. A pravidla parkování? Řeší se tolikerým způsobem, že zíráš. A odtahová služba zřejmě nikdy nespí. Jako by Praha byla láčkovcem s absolutní autonomií všech údů.

Kde si každá čtvrť dělá, co chce. Placení parkování? Někde ano, jinde ne. A jak o víkendu? Zpola vylidněné město. Mají platit stejná pravidla? Domnívám se, že otázka, kde a jak v Praze zastavit, by konečně měla být řešena celoplošně, koncepčně, jednotně a jasně na úrovni působnosti magistrátu hlavního města. Aby bylo vidět, že jde o službu pro občany a nikoli jen o záminku dalšího finančního zisku magistrátních úředníků či lokálních radnic.

Jasná pravidla! A nevíte-li, jak na to, zajeďte si do Vídně.

ČT2, 22:20: Náměstí spasitele; Nova, 20:00: Krokodýl Dundee.



10. června 2011

Příroda na území Prahy. Šárka, Slivenecká rokle. A taky Prokopské údolí. Místo dávných výletů. S barokními mlýny. Maně si vybavuji kostelíček sv. Prokopa. Stopa rozmazaná útlým dětstvím – stejně jako ta, kterou mám na Stalinův pomník na Letné. Obé vzalo za své. Pochopitelně z rozdílných důvodů.

Vraťme se však do "Prokopáku". Butovické hradiště. A vysoká tráva. Dnes ji spásají ovce a kozy. Ekologie? Chvála Bohu! Těšíš se na krasové stráně. Ani netušíš, co všechno tam roste a v jaké míře. Různé šalvěje, netřesky, koniklece, bělozářky, ba i orchideje tam rostou. Dokonce jsi objevil pýchu všech národních parků – sasanku narcisokvětou. Jenže – nic! Stráně vypadají jako na konci listopadu. Vyholené až na kost. Pasou se tam ovce a kozy! Bylo by dobré rozlišovat a myslet. I v ekologii. Jinak dopadneme jako v Dalmácii. Tam se taky pásly... a dneska je tam poušť.

ČT1, 23:50 – Nelítostná rasa; ČT2, 21:35 – The Doors, 03:35 – Ježíš je normání; Nova, 20:50 – Černí baroni, Prima, 20:00 – Mumie.



3. června 2011

Pozor! Zajímavý tip pro novináře! Aby se za dva roky nemuseli udiveně ploužit s křížkem po funuse. Tedy: dojde-li skutečně k uvolnění vojenských zón – jednoho z mála ještě nerozkradených majetků v ČR –, dědiny ležící poblíž nejspíš uplatní nárok na kdysi zabavené lesy a svého se domohou. A vzhledem k ceně za hektar lesa... Představte si vísku s kravičkou, kozičkou a prasátkem. A zčistajasna tumáš – deset miliard! Panečku. To tedy budou komunální volby! A těch virtuálních starostů náhle. Kristepane!

Zatím panuje klid před bouří. Ticho. I když kol ostrovů zuří "kapitalismus" na plné pecky. Že se i zvířata radši stěhují do měst. Na okrajích Prahy divočáci. Tchoř na Karlově náměstí. Anežský klášter si vyvolily kuny... Přemnožily se zmije. Doufejme, že nechtějí taky do Prahy. Doposud zůstávají nehnutě, v zónách. Mžourají do mraků, tváříce se prastaře jako sám leden. Novináři, dávejte pozor. A vy, zmije, nenechte se vytočit!

Pro dobrou náladu vám na přání posíláme jarní písničku a v televizi si pusťte: ČT1, 21:40 – Sbohem, baby; ČT2, 02:30 – Malá Velká Británie; Nova, 20:00 – Master and Commander; Prima, 22:05 – Vražda v Bílém domě... Jedeme dál!



27. května 2011

Leitmotivem tohoto malého ronda bude Vrchlického báseň. "Ó lesy rozvlněné po obzoře..." Jako bys sledoval dvojí expozici najednou, procházíšli se po Šumavě. Barevné popředí a černobílý obzor. To se pak někdo proletí nad zničenými lesy a hlásá, že na zemi mezi souškami je zase zeleno. Z té výšky ovšem nevidí, že jde o kapradiny, které skrz sebe nic jiného nepustí. Karel Klostermann nelétal vrtulníkem, když psal o "broučkové kalamitě", věděl však! A teď?! "Příroda si pomůže sama." Určitě. S kyselými dešti, emisemi a mnohaletou devastací. Celá žhavá!

Přejeď člověka, nech ho tam a říkej: "Nejlíp si pomůže sám." Nu, pěkná blbost. Uchovat přírodu neznamená ji zakonzervovat! Jak byste asi dopadli, kdyby vás zavřeli do vitríny v nějakém muzeu? "Ó tajuplný šume, děsné vlání, z vás vane síla, vznět i odhodlání..." Ano, přírodu chránit, ale chovat se k ní jako k živoucímu organismu, jako to dělají třeba v Německu či USA. Proklamováním ekokýče nezakrývat nepravosti. "Ó černé lesy, vy jste naše moře!" Aby zde nakonec nezbylo jen ono prodané a vlastně žádné moře z Márquezova Podzimu patriarchy!



20. května 2011

ČT2, 23:10 – Michael Jackson; Nova, 23:05 – Romeo musí zemřít. Když Ohře opustí Karlovy Vary – s festivalem a bohužel stále prázdnějším centrem –, rozdivočí se, zanechávajíc na balvanech rmut. Po pár kilometrech, v již pootevřeném údolí, spatříš na pravém břehu zvláštní scenérii. Říkáš si: "Zase ti filmaři! Válka. Postavili kulisy zničeného empírového městečka." Omyl. Jsi v lázních Kyselka! Kde pramení Mattoni! Kyselka má smůlu. Není na ráně. A nikoho nezajímá, že se zde děje zločin. V tichosti! Stát i památkáři jsou "najednou" krátcí. Goethe by plakal. Z objektů rostou stromy – dokonalý obraz zmaru. Za dvacet let! A na levém břehu? Empírový park v půli jako by překrojený nožem. A obludná plechová megastáčírna na minerálky – nejsou dost velké řetězy, kterými by ses k ní připoutal, tak je pěkná! Země dává, stačí jen plnit lahve a inkasovat. Ale nikoho nějak nenapadlo říct: "Jen si poslužte, jste však v historické zóně, opravte to tady!" Nic! Firma se sice vylhává "kulturními" reklamami, ve skutečnosti jde o normálního dravečka... Vinu nesou odpovědní činitelé! Češi. Kteří pro neschopnost i vidinu osobního zisku nabízejí tuto zemi komukoli ke zničení. Hanba! Budete-li na filmovém festivalu, zajeďte si na výlet...



13. května 2011

Víly jsou výtečné tanečnice. Císař František Josef nedal na Národní divadlo ani vindru. České zbrojovky nedodávaly ve 30. letech zbraně Německu. Rukopisy byly pravé.

Václav Havel není žádný dramatik. Hitler je synem A. Muchy. Meda Mládková je štědrá a citlivá mecenáška. T. G. Masaryk proháněl komičku Věru Ferbasovou v lánské oboře. Čeští politici trpí pocitem studu a žijí na hranici bídy. Lidové noviny jsou maskovaný bulvár. Princezna Diana byla především duchovní bytostí s filozofickým přesahem. Čeští kritici myslí kontinuálně a vědí, o čem píší. Jan Hus měl vysokou a štíhlou postavu. Žižka se z Tábora nevzdálil ani na krok. Bin Ládin bydlel po celý čas v suterénu Bílého domu. V Čechách se nikdy nevyráběl Orange-rain sypaný na Vietnam.

Bude-li pršet, nezmoknem... Většina těchto výroků je nepravdivá. Slouží však pouze jako pokusný balonek. Jako sonda ke zjištění, zda tuto rubriku vůbec někdo čte!

ČT1, 21:55 – Hřbitov pro cizince; Nova, 23:00 – Neslušný návrh; Nova Cinema, 20:00 – Noc klavíristy.



25. března 2011

Zprávy! Vlna za vlnou. Například teď: Všichni se cítí zklamáni ministrem financí. Vzpomínám si, jak zejména intelektuálové, když se před volbami objevily tváře nové strany, třeštili nadšením. Konečně někdo, kdo to s námi myslí dobře. Říkal jsem si: To máte tak krátkou paměť? Jako by se děti radovaly z nového nočníku – a nechtěly vidět, že je již od loňska plný! Skutečně stačí, aby se znovuobjevil třeba Čingischán, Stalin nebo Hitler, každému slíbil pytlík bonbonů a nechal se vyfotit s jehňátkem v náručí? Stačí jen nemyslet a nepamatovat si. Ať se pak ale nikdo nediví... Česká armáda vyprodává výbavu. Šatičky, botičky. A taky děla. Co třeba samopal či pistoli? To je teda bomba! Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že kdo zastřelí zloděje, je vrah. Opomněl však připojit seznam říkadel a písní v kurdštině, makedonštině a co já vím i v češtině – určený zaměstnancům bank.

Aby se u nich stresovaní "hosté" necítili špatně. Nežijeme už přece v časech kasaře Mlíka. Chudáka, co neuměl karate... Mnohé thrillery nabízejí zrychlené řešení: Hrdina zastřelí zloděje vlastní, legálně drženou pistolí a druhou, kterou má jaksi navíc, mu pak vloží do ruky. A z krádeže je náhle loupež. Svépomoc? Už slyším různé pitomce, že nabádám k násilí. Čerta starého! Jenom prostě a věcně konstatuji, že Nejvyšší soud dal právě přesvědčivý impulz k masivnímu nárůstu počtu legálně držených zbraní. Akta X (Nova, 23:05), BrainStorm (ČT1, 21:55), Teremin (ČT2, 20:20).



18. března 2011

ČT1: Hollywoodland (22:55), ČT2: Detektivní příběh (00:20).

Vždy když skončí slavnostní předávání Českých lvů, všichni ocenění se shromáždí, aby si v třpytu zlatého deště připili. Obecenstvo se rozptýlí a často se z podzemních dutin Lucerny linou stížnosti, z nichž dvě jsou takřka každoročním leitmotivem: a) Bylo to hrozné, konferenciér opět nezvládl roli. b) Co si ten Vachler myslí, když pořádá vegetariánský raut?

Ad a): Překvapuje mě, že výtku vznášejí lidé mající často dost blízko k dramaturgii. Měli by si uvědomit, že chyba neleží ani tak na bedrech nebožáka, nýbrž plyne z tektoniky žánru sui generis. Co by asi řekli divadelní hře – byť by ji napsal Sofokles, Shakespeare, s Ibsenem navrch a vystupovali v ní marťani i Bůh osobně –, která by měla 50 dějství a 49 přestávek? Vsadím botky, že po 10.dějství bude pozornost fuč. Ať už bude na pódiu kdokoli, má smůlu, neboť v takto rozsekaném čase gradující pozornost neudrží, i kdyby se rozkrájel.

Ad b): P. Vachler věří, že se člověk nemusí chovat jako rozmařilé hovado, devastující planetu pro své pohodlí za každou cenu. Ani naši předkové se tak nechovali. Nabízí proto vlastní variantu. S fantazií. Navíc nikoho nenutí. Doporučuji všem nespokojencům, pro něž je bezmasý večer nemyslitelný, ať se najedí předtím doma. Anebo, mají-li pocit, že je pořad tak vysílí, nechť si laskavě přinesou kastrůlek s sebou. Je to prosté jako facka.



11. března 2011

Vsadím se, že některé z nich na zahradě ještě nemáte. Kvetou a voní: Měchýl, sternička, bradavičník, brdlice, krchlíček, pateřina, trpěnka, úmorník, bzdír, ratava, bledno, brtolez, čupír, rachetník, houštěnice, plížek, třebzí, dařbucha, úpořina, svaholík, konědrap, zádoř, zuřík, lněnec, mhourač, krtel, bartuch, brzec, nápuka, psodoj, pastyřník, mlékosrp, skoblina, křivoprsec, hník, padatka, ústrč, bambušek, prlina, lomikaz, hvězdour, úbol, chytlí, návdava, mařík, palčinec, kraluška, nípa, pyšír, babotluk, hověnka, hluštík, rozblysk, střevčen, bloun, záběl, dřevot, ovčivka, žlučava, vlár, krvineček, zákolík, hřiven, sluniprsk, žabot, chní, praskavec, pazderník, hněd, kromčina, ronák, tulinec, hromník, buděnka, klatopych, brzlina, zmijořice, židob, hejklík, stlák, svolouch, smrtopysk, šťavlen, mlázeva, jájí, kruchna, trnopud, šuklice, chcípník... A taky: Fortapaš (ČT2, 22:50) a U konce s dechem (Nova Cinema, 21:40).

Rostou všude. Léčí! Tak rychle do lesa, na pole, tryskem bažinou i po mezi. Sluncem, deštěm, pod hvězdami... Vždyť se o tom zpívá i v jedné staré české písni: "Nad polem měchýlu mrak samodrak /pní medem svadboví ržá na rozboží říje..." Nemeškejte proto. A zkuste hledat. Určitě najdete.



4. března 2011

Představte se! Šnek – barevná ulita: ČT2, 00:25 – Svět umění: J. Gréco, Paříž. Tyranosaurus – 14 m, co vidí, to sežere: Prima, 21:50 – Dokonalá vražda a 00:00 – Portrét dámy. Ráno: "Bacha, jedu!" všichni stranou, šnek se hrne. Sráží z cesty, bije ulitou do ostatních. Leč ulita se porouchá. Co dělat? "Škeble, svez mě! Pro jistotu ale vysaď už tady." A což takhle hromadná doprava? "Prokrista, neříkejte, že jste mě tam viděli. Ta hanba." A mění se ve slimáka.

Kudy se asi slimák potí? Došlo vám? Český zbohatlík jede do práce! Tyranosaurus pronásledoval oběť tak dlouho, dokud se mu neschovala za keříkem. Pak na ni zapomněl... Každý den nová detektivka – žel, známe vždy jen ty začátky! Podvody, falešné tituly, miliardová zlodějina ve zbraních, expechapředsednictvích… Kafka? Záhada hlavolamu?

Důležité je domýšlet, jít k podstatě a konkrétně se ptát! V souvislosti s kauzou plzeňských práv jsem vynesl dotaz: Proč náhle ta hektičnost, prezentovaná navíc v souřadnicích texaského farmáře, který dosud nezjistil, že zastřelil Lincolna? Ne, neposloužil jsem si. A jinak? Ryk velkých vášní – a najednou ticho. A nová kauza na dohled! Že by keřík? Dotahujte věci! Nebuďte jako ten ještěr! Vím, že každý nový den přehluší ten včerejší. Narodí se koťátko, štěňátko nebo bouchne sopka. Žijeme však ve státě, jemuž visí na hrdle tisíce pijavic. I proto bychom, alespoň občas, měli vědět, jestli a jaký máta která detektivka konec!Má-li...



25. února 2011

Zapneme-li lampičku, jak televizoru říkají mí psové, uvidíme nejspíš toto: Mistři českého animovaného filmu (ČT2, 22:10) či Zázračná planeta (ČT2, 20:20). Ať už filmy hodnotíte jakkoli, psi si všímají hlavně podezřelých zvuků. Mám dva voříšky. Ondru a Milana. Nejsem snob ani rasista, psí lebensborn mi vadí stejně jako lidský. Vždyť vyšlechtěním jedné vlastnosti zničíme šmahem deset jiných.

To voříšci, panečku! Ten termín je ale zlehčující a říká jen málo. Tož udělej na snoby dlouhý nos a věz: Dojde-li například v Belgii k láskyplnému spojení vlčáka s teriérem, vznikne belgický terčák. Zkříží-li se pitbul a doga, dostaneme buď kamarádského dopitta, nebo zcela děsivou obludu bulgu, dobrou leda tak pro vyhazovače. Anebo ratlík a čivava? Vězte, že ratava vás dozajista sežere, zato čitlík je učiněný mazel. Mí psi mají kamaráda. Labravčíka Maxe. Tělo labradora na jezevčičích nožkách, mohl by vodit slepce menšího vzrůstu. On však ustavičně hrabe myšáky, mám důvodné podezření na skrytého jezedora...

Ondra je jezevlk, Milan chrtoř. Chrtoř honí srnky, většinu jich předběhne a pak – kdo koho tu vlastně honí? Jezevlk umí kousky! Vyžebrá biftek, osadil se mnou asi 80 inscenací, má 9 semestrů vysoké školy, na Řípu jej krmil kardinál Coppa moravskými vrabci a v Telči seděl na klíně Francu Nerovi – dostal od něj sušenky. Napadá mě: za dva roky volíme prezidenta. Předejděme trapasům, vždyť stačí jeden milý, společenský a čistotný pes na Hradě – a budeme zase světoví. Přemýšlejte o tom!



11. února 2011

Enrico Erbe seděl na dřevěné verandě a pozoroval nebe. Hračka jeho sestry? Je to už tři dny, co náhle spadla shůry! Tornáda bývají v Ohiu krutá. Panenka... To se horký vzduch spojí se studeným a obří nálevka mlaskavě nasaje cokoli, čeho ses kdy v životě dotknul, aby ti to všechno nakonec vyklopila na zahradu. Naráz! Panenku měli v parádním pokoji. Seděla na dubovém listu a vypadala jako mrtvá. Kdysi s dědečkem! Auto a cesta do kopce. Ranní mlha. Náhle se roztrhne – a zázrak. Dívej, to je Florencie... Osamělý strom ostře proti nebi. Blesk! Taví se vzduch, dokonce i řeka se pokryla peřím.

Je krátce po poledni. Bzučí vosa, spadla do sklenice. Enrico ví, že přichází bouře jeho života! Zahrada.

Kam se to všechno vejde? Loď! A cesta do Chicaga. Garáže. Pak neshody s Bloomovými. Samopaly. Nabourané cadillaky a chlast. Moře chlastu a první žena. Záhadně zmizela z motorestu. A společné výlety se senátory. Jachty, bratr rozpuštěný v kyselině, prevít. Nakonec počestný život v byznysu a taky Riskantní plán (Nova, 23:05) a BAT 21 (ČT2, 00:45), filmy, které si vždycky přál vidět. Stromy se rozesmály šišatým smíchem. Bože, kam jen se to všechno... Obrovská nálevka se blíží. Kolik vzpomínek, tak velký pozemek musíš mít! Enrico Erbe čeká, brokovnicí se snaží sestřelit kulový blesk tančící po plotě. A ví.



4. února 2011

Je věru škoda, že Ezechiel nebo Malachiáš neměli mazlíčka, že Sybila kumská nekrmila kočku a Ježíš nevenčil chrty. Zvířata by patrně vešla do nebe a naše civilizace by se k nim nejméně 2000 let chovala důstojněji... Bohové se baví.

Škatulata, hejbejte se: Led ze Sicílie do Finska, skotská paprika na Balkán...

Jak jezdci z Apokalypsy valí se kamiony Evropou. Plánovitě, nazdařbůh, v oblacích smradu. Zákon trhu? Cukr, káva, čaj, rum, bum... Bavíte se dobře, bohové? Člověk, sekundant neštěstí! A zvířata? Nový občanský zákoník: zvíře není věc! Ano. Cpěte ty bytosti k prasknutí a šmelcujte kohoutky zaživa v mixéru. A co provedli v minulých životech ti koně, že na rozpálené dlažbě, hlavou metr od výfuků, stojí hodinu ve špičce, jen aby se pár zbohatlíků povozilo pražskou drožkou?

Evropu brázdí transporty zvířat. Napěchována ve čtyřicetistupňovém vedru jdou na porážku. Zákon reinkarnace, boží rozmar? – Někdo má zkrátka smůlu i po smrti, ale což to jednou do Treblinky a na Kolymu nestačilo? Přiznávám, když slyším, že se někde převrátil kamion s prasaty a ta utekla, fandím jim... Už vidím roztrpčení. Nepřeju vám žádný požitek! Dobrá, napravím se. Prase, byla o něm řeč, bytost, má inteligenci tříletého dítěte! Což mu jeho viu dolorosu tak trochu osladit promítáním filmů? Jakých? Tak třeba: Jak se zbavit Helenky (ČT1, 21:55), Od dveří ke dveřím (Nova, 09:55), S.W.A.T. – Jednotka rychlého nasazení (Nova, 21:35).

Dobré, ne? Bohové zkrátka žízní...



14. ledna 2011

ČT2: Boží pokrm, Nova: Než si pro nás přijde, Prima: Jezdci z Jižního Bronxu, Nova Cinema: Kalifornie.

Minulý týden jsem upozorňoval na některé slavné jubilanty tohoto roku. Kromě jiných jsem záměrně vynechal jednoho, jehož dílo se stalo kmenovou součástí naší kultury: Karel Jaromír Erben by se v listopadu dožil 200 let. Archivář města Prahy, znalec historických pramenů, sběratel lidové slovesnosti. A v první řadě autor pohádek a básnické sbírky Kytice, jejíž baladická sevřenost, prostá slovních novotvarů, se stala inspirací nejen budoucím pokolením literátů a výtvarníků, ale dala vyniknout i mnohému významnému z české hudby. Zdeněk Fibich vytvořil koncertní melodramy Štědrý den a Vodník. Po triumfu Stabat Mater v Anglii rozhodl se Dvořák pro text Svatebních košil, který zhudebnil jako velkou kantátu pro Birmingham. Dvořákova epičnost vydráždila k polemice V. Nováka, který v roce 1913 vytvořil obdobnou skladbu s větším důrazem na drama a popis a... neposloužil si. A do třetice: Svatební košile původně uzavíraly balet B. Martinů Špalíček. Po návratu z Ameriky se Dvořák ještě jednou rozhodl pro Erbena a složil čtyři symfonické básně – zázrak instrumentace tematicky vycházející ze spádu řeči – Vodníka, Polednici, Zlatý kolovrat a Holoubka.

Ale Erbenova Kytice je inspiračním zdrojem i dnes. Vzpomeňme například špatný film J. F. Brabce či naopak skvělou Kytici pražského Semaforu.

Dobré, ne? Bohové zkrátka žízní...



7. ledna 2011

A máme tu rok 2011. Podívejme se na letošní jubilanty: 500.narozeniny by oslavil Giorgio Vasari – autor slavných Životů renesančních malířů a sochařů, sám malíř: vyzdobil například kupoli florentského dómu. Hudební svět si připomene 200. výročí narození F. Liszta, zemřel před 125 lety. 100 let uplyne od úmrtí G. Mahlera, hudebního proroka 20. století, 170 let by se dožil A. Dvořák. Na konci února oslaví 100. narozeniny O. Vávra. Uvědomte si, že jeho život i dílo – v dobrém i zlém – to jsou vlastně dějiny našeho státu v kostce. Výtvarní historikové mají možnost zamyslet se nad dílem J. Úprky, 150letého jubilanta. A jsou tu další: ve výtvarném umění by slavili Masaccio (610), A. Dürer (540), El Greco (470), A. Renoir (170), P. Picasso (130), F. Kupka (140), J. Šíma (120), C. Bouda (110), naopak by výročí nepotěšilo (neboť se jedná o úmrtí) J. Mánesa (140) F. M. Brokofa (280), O. Lebedu (110) či J. Šímu (40). Před 130 lety se upil M. P. Mussorgsky a ve stejném čase se stalo osudným stěhování almary nehudebníku F. M. Dostojevskému. Před 60 lety zemřel J. B. Foerster, před 50 V. Talich. Slavili by i literáti V. Vančura a J. Hora (120) či J. Seifert a F. Halas (110).

Vidíte, jak ten čas letí? Tak pro ukrácení: Univerzální uklízečka (ČT1), Vesmírní kovbojové a Hadi v letadle (Nova), Cirkus v cirkuse (TV Barrandov) a Manželé a manželky (Nova Cinema).



23. prosince 2010

Jak se zdá, přivítali jsme Mesiáše.

Úradkem Božím se letošním betlémem stala pole za Zličínem.

Ano – a už se tyčí autenticky lepenková salaš, na kterou z Bruselu přispěli několika miliardami (takže se dočkáme představení amatérských loutkoherců i krátkého ohňostroje). A máme tu první poutníky přinášející dary. Hle, hlava státu a opravdu maličké lyžičky pro Ježíška. Pak několik skautů, snaží se uvázat dračí smyčku. A hned za nimi ministr financí s novým rozpočtem – to jen tak pro zasmání. Stranou nezůstali ani finančníci.

I když ne osobně, zaslali z tropů různé drobnosti. Také z ČEZu, navzdory krizi, doručili pytlík ořechů. Jde to ráz na ráz. Modelky a jejich prošlá silikonová prsa, hokejisté s pukem, vybraní výtvarníci s lahvičkou moči, posbírané na zasedání OSN... Za zátarasy se strká dav včetně Tří králů (nedostali VIP pozvánku). Na velkých obrazovkách sledujeme simultánní program: Marek Eben zpovídá skutečného otce Dítěte (hovoří anglicky), jinde Jan Kraus "uvolňuje" Máří Magdalénu, chce ukázat, kterak je úplně blbá. A na doplnění: ČT1 – Nejsem blázen, Nova – Mrazík, Prima – Město šílenců, TV Barrandov – Půlnoční kovboj.

A tak, v řinkotu metalových kapel, houkání sanitek a zpěvu chasidských koled, vznášejí se andělé nad Zličínem. Uhýbají grippenům a jásají: Gloria in Excelsis Deo.



10. prosince 2010

Pár kapek plesklo o chodník, pak hasičský signál, to padající andělé zapálili les.

Oldu jsme skoro neviděli, ale když nás pozval k příbuzným, kam doveze kůzle, řekli jsme, že ano.

Velikonoce! Kočičky, jehnědy, trochu bílého devětsilu, ale jinak po jaru ani památky, vesnice N. leží vysoko.

Neznámí lidé. Co byste rádi? Víte, Olda, kůzle a tak dále...

Tak pojďte, dáte si kafe? Určitě dorazí... To je doba, na co koukáš, táto? Marie, královna Skotska (ČT1)? Ne, to už jsou Slzy, které svět nevidí (ČT1). Víte, táta jezdí s autobusem. Říkám, vykašli se na to, nebo se v tý ranní mlze jednou zabiješ. Už by tu měl bejt, náš Olda...

Pojďte se zatím mrknout po vsi. Tohle je transformátor a za ním kravín a vidíte ten žlutej dům? Patří Marešovům, jejich mladá utekla s Votrubou. Čas... To je divný...

Chcete jeřabinové víno? Co dávaj, táto? Paša (ČT2). Mařko, vem je na hřbitov.

Tady leží naše teta a vedle její švagr, co měl reuma. A támhle mladej Novotný, zabil se na motorce. Dáte si večeři? A co jste vlastně zač? Jakej je program, táto? Ále, V pět odpoledne (ČT2)... Olda nakonec nedorazil, měl malou nehodu.

Velikonoční beránci zatím přecházeli s kůzlaty lávku tak dlouho, až se Ježíškovi polámaly sáně a budou Vánoce. Zdravíme vás z N. A vy jste jako kdo?





[Na začátek]
WebZdarma.cz